 |
Aktuality z naší firmy i ze světa rostlin |
 |
Zajímavé a užitečné informace o rostlinách
|
 |
Potřebujete poradit?
Nechte nám vzkaz |
Suché jaro 2008
Ve svém příspěvku nemám kytky řazeny podle abecedy proto, abych zmátl čtenáře. Je tomu tak proto, že nakvétaly velmi nepravidelně a i dosti posunuté vůči obvyklým termínům květu a někdy se i na tak malé lokalitě jako je náš areál lišily termíny květu i o měsíc. Proč tomu tak bylo si vysvětluji tak, že přeci jen byly v různých místech na našem pozemku různě vystaveny slunci, větru a zálivce. O dešti jsme si mohli nechat pouze zdát.
Již od začátku března jsme měli obavy o nalitá květní poupata lýkovců, podstatný mráz se nedostavil, pouze přízemní mrazíky. Vše se ale asi řídilo podstatným nedostatkem vláhy. A tak až s březnem se začala u nás v zahradě příroda probouzet. Právě v podobě kvetoucí větévky velmi nízké formy lýkovce Daphne mezereum alpinum a krásné kroucené lísky Corylus avelana Contorta. To, že patří do sucha prezentovala Aethionema oppositifolia. To, že jsme dbali o přistínění a větší zálivku se nám vrátilo v nakvétající Sythyris stellata a lomikamenů Saxifraga flagellaris a silně přistíněná Saxifraga flagellaris kvetla pak asi o 3 týdny později 50 m od prvých. Na břehu rybníka nezklamal ani letos dřín Cornus mas. Tím nám vlastně letos končil březen. A dále panovalo suché chladno.
O týden později nakvétaly Androsace carnea alba a Androsace x pedemontana a na plném slunci a bez umělé zálivky i kavkazská osivka Draba sp. v korytě. Ve světlém stínu se tou dobou už ukázal v plné kráse kandík psí zub Erythronium dens canis a také Corydalis transsylvanica. S nimi v týž čas byl v květu nejrannější náš koniklec Pulsatilla zimmermanii, o jehož správném názvu pochybujeme ač semeno pochází z botanické zahrady v Grazu. Nemůžeme jej mezi evropskou květenou najít, je ale fakt, že velikostí a dobou květu vyniká nad tatranskou P. hallerii (?f. nebo ssp.) slavica. Pořád ještě kvetl Sythyris stellata a tu doplňovala svým symetrickým uspořádáním osivka Draba rosularis a trochu kuriozní Draba acaulis. Do květu šly některé vrby jako sibiřská Salix sachalinensis Sekka a Salix taragonensis z pověstné sbírečky vrb a vrbiček mé ženy. S některými kytkami jsme počítali jako s exponáty na výstavu Klubu skalničkářů v Praze. A tak jsme na chladném místě bez zápoje drželi lomikámen Saxifraga sempervivum stenophyllum. Ve stínu se nedočkavě ve vřesovišti ukazovala Corydalis transsylvanica, a pak jaterníky Hepatica triloba. Na našem jihozápadním poli už kvetl petrklíč Primula hirsuta a začínal nakvétat koniklec z Dálného východu Pulsatilla tatewaki a spolu s ním i štěničník Iberis saxatilis. Na šumavských polích letos snad díky chladnému suchu všude nebyla vegetace příliš zpožděná a tak jsme mohli zhlédnout osivky Draba brunoniana olympica a kurioznější Draba aizoides Bakeri Compacta, krásnou sivutku Aethionema oppositifolia, atraktivní Degenia velebitica, která, byť z Velebitu je nejlepší a plně mrazuvzdorná právě na Šumavě. Bílou vytvářely huseník Arabis procurens Glacier a jako u nás v D. Pěně také štěničník Iberis saxatilis a daleko rozkvetlejší koniklece Pulsatilla tatewaki a na sušším a slunnějším místě už tento koniklec zcela otevřený a k jejich modři jako doplněk i petrklíč Primula x pubescens.
Doma v matečnicích a prodejních záhonech byly k dispozici pěkné, droboučké pochybky Androsace carnea lageri, pomněnky Myosotis decumbens, velmi nás překvapil, mile i nemile, petrklíč Primula maximoviczii, mile svým tvarem a barvou, nemile tím, že jsme o všechen přišli a máme pouze rostlinu v matečnici aniž víme co s ní dále. Snad se najde u některého z pěstitelů, který si ji koupil. Douglasia nivalis překvapila chabým kvetením byť podle dobrozdání špičkových pěstitelů snáší více sucha. Snad jí bylo chladno. Pěkná barevně stále zůstávala Saxifraga flagelaris, milým překvapením byly koniklece, barevně Pulsatilla flavescens a velikostí květu při drobném vzrůstu Pulsatilla montana, lýkovec Daphne blagayana jako obvykle nezklamal svou barvou se štychem do smetanova a jako osivka s velmi dlouhou dobou květu se ukázala Draba rosularis a kvetla spolu s dalšími, růžicemi kuriozní Draba sp. z Turecka a ochmýřenou Draba acaulis. Bílou drobničkou je štěničník Iberis jordanii a i velkokvětá, žlutá tařice Alyssum handelii byla výraznou ozdobou. Poprvé kvetl koniklec, jehož semeno jsme dostali z Anglie s tím, že bude černý, ale jméno Pulsatilla vulgaris Black rozhodně barvě neodpovídá. Cymopterus williamsii pro nás byl novinkou nic moc a tak opět severní Ameriku musely reprezentovat Townsendia spathulata a Townsendia nuttalii. To co pěstujeme z tureckých sběrů huseníků jako žlutavý Arabis flaviflora je nyní v semenářských firmách nabízeno jako A. caucasica Pixie Cream a barva rozhodně je příjemná.
V zahradě nám od půlky dubna zdivočel šťovík Oxalis acetosela a bude s ním boj úporný stejně jako je v anglických, krátce střižených trávnících boj s chudobkou Bellis perennis, která nám ale nevadí a je krásná. Letos se nevydařila Jeffersonia dubia dnes přeřazená do Plagiorhegma dubia, zato Rhododendron praecox kvetl jako o závod i přesto, že jej chytily dva přízemní mrazíky. V drobných semenářských kulturách se ukázal pozitivně pochybek Androsace hedraeantha(detail) i celek. Callianthemum kernerianum je pro nížinné pěstitele v horkých létech problém, letos nám květ ale ukázalo, leč nic výstavního to nebylo. Jihokavkazský a turecký petrklíč Primula auriculata nám jako vždy nadělila svou příjemnou, bledší žluť a když už jsem u těch žlutí pak není možné se nezmínit o dlouhé době květu tařice Alyssum handelii a pěkné kombinaci, kterou by mohla vytvořit s oblačně modrým rozrazilem Veronica caespitosa, jež má raději sušší podmínky po odkvětu než většina rozrazilů. V té době jsme už s úzkostí hleděli na některé odkvétající druhy, které by bývaly byly výstavní a nenakvétající, které svým rozměrem by se vystavit daly. Zase jako vždy nás co do exponátů spasil petrklíč Primula auricula bauhinii, nezmar, který byl snad na každé z klubových výstav. Nakvétala Townsendia jonesii tumulosa a taky Lithodora oleifolia, jež není zde u nás zcela mrazuvzdorná. Tu jsme tedy vzali také na výstavu abychom zjistili, že ji již Klub má trvale usazenu v dlouhé spáře. Tak se zase ukázalo co to je mít velký květník petrklíče Primula auricula bauhinii. V zahradě kvetl Rhododendron dahuricum album a na pozadí mraků, ze kterých nepršelo také muchovník Amelanchier canadensis, červenolistá mandloň Prunus sp., stejně jako podnož pod roub broskvoně Prunus x amygdalo-persica. Jen mimochodem tato podnož nás každoročně zásobuje v půlce září velmi chutnámi plody, které vypadají jako broskve o průměru asi 5 cm ale s velmi malou peckou, asi 1 cm v průměru. Jedinou nectností stromu je, že se ovoce musí sklízet vyzrálé a hned sníst nebo zpracovat na kompot či džem. Pro nás je strom rekordmanem: za 20 let co jej máme nikdy netrpěl kadeřavostí a vždy dal ovoce, dnes je to kolem 100 kg z jediného stromu!
Tak jsme odjeli na výstavu Klubu skalničkářů Praha jen s 20 různými exponáty. Při návratu z Prahy jsme se stavili u Najmanů z Černošic a tam jsme viděli jak nižší nadmořská výška způsobuje květ rannější i s tím, že ve zmíněné oblasti i pršelo. A tak jsme mohli kromě zlatých ryb v jezírku vidět v květu tařičku Aubrieta Rosengarten, Rhododendron racemosum, Rhododendron keiskei, Rhododendron Azurica a Rhododendron impeditum Buchlovice. To tedy byl náš konec dubna.
Květen nás vítal krásně kvetoucí škornicí Epimedium grandiflorum Rose Queen, droboučkým petrklíčem Primula scandinavica a aurikulí, kterou určenu nemáme, ale dostali jsme její semeno pod názvem Primula x venusta. Začátek května je pozdní termín pro květ pochybku Androsace sempervivoides, tomu jsme se ale letos už nedivili. Vše u nás v zahradě bylo pozdější navzdory mírné zimě. A takto pozdě tedy nakvétala americká písečnice Arenaria obtusiloba a Delosperma congesta, jejíž druhý květník jsme přirychlovali ve skleníku za intenzívní zálivky, abychom jej mohli odvézt na výstavu a kvetl o vernisáži. Kosatec Iris lacustris kvétával zde při teplé zimě v půlce března a rovněž Iris taurica byl nejméně o 3 týdny zpožděn a totéž platí i o konikleci Pulsatilla georgica. Pozdní kvetení se týkalo i Phlox pulvinata, který jsme loni vystavovali a k našemu zklamání v prvém týdnu konání výstavy vykvétaly takové kytky, které by byly kandidáty na ocenění. Do plného květu se dostaly vrby Salix lanata, Salix apoda, Salix simulatrix, Salix formosa, Salix polaris, Salix hastata verhanii, Salix hylematica, Salix moorei, Salix reticulata x repens a Salix alpina. Pro nás nová byla tařice Alyssum oschtenicum, vykvetla pěkná, velkokvětá forma úpolínu Trollius pumilus, některé semenáče lomikámenů, třeba tato bílá Saxifraga sp. v korytě, na záhoně kvetla tařička s panašovaným listem Aubrieta Paula, jemně ochmýřený, půlmetrový koniklec Pulsatilla cernua, z polštářových floxů Phlox Scarlet Flame, naše dva nově vyselektované semenáče Phlox x subulata a Phlox x subulata, a tyto červenavé barvy doplňoval len Linum komarovii a zářivá rostlina z čeledi Portulacaceae nazývaná česky někdy hořkavička Lewisia cotyledon Magenta. A bylo 7. května a v hrncích kvetly kytky, které by byly bývaly mohly být na klubové výstavě jako hořec Gentiana angustifolia Iceberg, lýkovec Daphne cneorum Variegata, řešetlák po dvaceti letech zakrslý jako bonsaj Rhamnus pumila a zářivá trávnička Armeria rossii. Rozkvetla tařička, kterou jsme fotili 10 dnů předtím v Černošicích Aubrieta Rosengarten a navíc Aubrieta cultorum Variegata a Aubrieta Silberand. Dosti pěkný byl hnědokvětý řebčík Fritillaria hispanica, ze Sibiře pak pěkně žlutá se zajímavým květem Patrinia sp., tu doplňovala nízká forma rozrazilu ze sběrů př. Juráška v Turecku Veronica gentianoides. V kultuře je zde tento druh také, ale ta bývá vysoký i 80 cm, zatímco tato forma dosahuje pouhých dvaceti. Spolu s ní nám kvetla tmavofialová, také krtičníkovitá kytka, kterou jsme dostali jako Veronica aphylla, jménem si však nejsme jisti a pokud se najde čtenář, který ji určí budeme zavázáni. Krasoskalník Petrocalis pyrenaica jako obvykle nedosáhl na krásu tohoto druhu v horách z rakousko-slovinského pomezí. Rád bych se zmínil o dvou hluchavkách, zlatolisté Lamium maculatum Gold Nugetts a panašované Lamium maculatum Buxtons Silver a u té poslední je zvláštní, že se nám jako semenáč objevila ve stínu pod vejmutovkou. Na plotě kvetla tou dobou Akebia quinata, z bílého zběhovce Ajuga reptans se objevil světlomodrý semenáč. Kvetlo Podophyllum emodi s kuriózním hnědozeleným listem ve tvaru listů jírovce a začala kvést pivoňka Paeonia caucasica, jako druhá v pořadí. Naše prvá, Paeonia litophylla byla tou dobou na výstavě v Praze spolu s Cassiope Randall Cooke jejíž jeden hrnec jsme po přirychlení rovněž odvezli do Prahy. Velmi pozdě se letos probudily lomikámen Saxifraga andersonii, pochybek Androsace mucronifolia a kosatec Iris reichenbachii, který loni výstavu konanou ve stejném termínu zdobil. Měli jsme radost z bělokvětého Rhododendron yakushimanum a dvou lýkovců Daphne foretii (jehož jméno považujeme za pochybné, ale jinak rostlina je na kmínku pěkná) a zakrslého Daphne arbuscula dwarf. Z bylin potěšily turany Erigeron leiomerus a Erigeron aureus Canary Bird, žlutou a růžovou přidávaly tařice Alyssum ovalifolium a Potentilla porphyrantha. V dračících bývá obtížný výběr nízkých druhů a jedním z nich je Penstemon arenicola. Protěže nebývají zahrádkáři ceněny a každý vám řekne: Protěž? Tu mám! A tak bych chtěl ukázat tři pro polovinu května: Leontopodium ochroleucum, Leontopodium fauriei a Leontopodium discolor. Turan Erigeron tener je znám svým postupným nakvétáním takže toto jsou jeho první květy a pak stav téhož turanu Erigeron tener o pár dnů později. Lýkovce pokrývají velmi rozsáhlé období kvetení a toto byl poslední z našich lýkovců Daphne cneorum před půlkou května. Kvetl spolu s rozrazilem Veronica armena rose, který je nejčastěji pěstován v ostře modré barvě, trávničkou Armeria alpina, floxem Phlox Vivid, zvláštním kuklíkem Geum calthifolium a svítivě žlutými Coronilla orientalis a Coronilla minima. Prvně nám vykvetla droboučká rosička Alchemilla faroensis pumila a dosud ještě kvetla písečnice Arenaria obtusiloba, upolín s velikým květem Trollius yunnanensis. Novinkou pro nás byly ne moc hezký hlaváček Adonis brevistyla a drobný kakost s velikými květy a neurčitou barvou Geranium farrerii.
Na Šumavě už kvetly levisie Lewisia Little Plum, Baptisia lecophaeaea, tařice Alyssum obovatum, čechřice Myrrhis odorata, kuklík Geum montanum, včelníky Dracocephalum argunense Fuji Blue a Dracocephalum grandiflorum z Altaje, orlíček Aquilegia vulgaris Mellow Yellow šel do květu a stejně i hnědozeleně olistěná violka Viola labradorica, všechny k produkci semen.
Velmi nás překvapila v matečnici zakrslá forma dračíku Penstemon eriantherus, hlavně tím, že rostlina byla skutečně zakrslá, jak bylo deklarováno na pytlíku se semeny, dále krásná, v poupatech tmavomodrá drobnička řepky Phyteuma globulariifolia a i dost bohatě kvetoucí modroušek Edraianthus serpyllifolius u kterého každoroční bohatství květů není pravidlem a zachytit jeho modř správně je nad lidské síly. Opak bývá častější. Kdysi jsme vyselektovali flox a dali mu název podle jména našeho syna a konečně se k nám po letech nákupů floxů zase Phlox Filip vrátil. Již téměř měsíc byl v plném květu drobný štěničník Iberis oschtenica, rozkvetly dmuloret Calceolaria biflora, kakost Geranium argenteum Rubrum, Patrinia sibirica, novinka vlnice z Číny Oxytropis sp. a náš poslední nakvétající kříženec lýkovce Daphne arbuscula x colina a záhon zkrášlily červené koule Paeonia mascula arietina.
To bylo 19. května. Konečně začalo vydatně pršet. Svět je zas o trochu veselejší. Neuschli jsme!!!