Mařinky - láska mojí ženy

Pokud bychom hledali rostliny na péči a podmínky z neskromnějších pak by mezi ně mařinky musely patřit. Já si stále vzpomínám jak nás při návštěvě u Holenků praštily do oka rostliny Asperula gussonii, které u nich masově kvetly v malých kelímcích od jogurtu. Je to nějakých snad 30 let. Musím ale přiznat, že tvrzení o skromnosti se vztahuje pouze k těm druhům, které jsme měli příležitost pěstovat sami.

Jde o rod velmi rozsáhlý zasahující Evropu, Asii i Austrálii. Zahrnuje jak plevele tak léčivé byliny a jen některé z tohoto rodu jsou vhodné do zahrady. Je to jeden z rodů, který umožní skalničkáři získat kromě roubování praxi ve všech myslitelných způsobech rozmnožování od výsevů, které zpravidla nezklamou a vyklíčí, přes řízkování, které u chlupatých druhů jako je např. řecká A. arcadiensis poučí, že je třeba dbát o ochranu proti zplesnivění až k bezproblémovému dělení trsnatých druhů, které, děleny po odkvětu udělají do zimy ještě pěkné kopečky a v příštím létu pokvetou.

Přisuzuji rozsáhlosti rodu a jeho areálu rozšíření, že s nomenklaturou jsou potíže. Tudíž máte-li v rukou A. suberosa těžko vyloučíte, že jde o A. arcadiensis. Obě pochází z Řecka. A. boissieri můžete klidně považovat za A. nitida ač ta prvá pochází z Řecka a druhá z Turecka. A. caespitosa je považována (1) za A. lilaciflora ze západní a střední Asie. A. ciliciata se vyskytuje na internetu, ne ale v knihách o skalničkách. A turecká A. sintenisii se najde opravdu jen na internetu a v britské publikaci (2). K tomu přistupuje řada dalších pěkných druhů, které já, jako amatér, nejsem schopen určit.

Podrobně zpracovává rod Asperula v druzích vhodných pro skalku Skalničkářská encyklopedie AGS (2). Poučíme se, že řada z nich jde na Britských ostrovech dobře, pokud je chráněna před zimním vlhkem ve skleníku, všechny potřebují dobrou drenáž. My v naší zahradě k úschově rostlin před zimním vlhkem nesaháme, nezakrývám ale, že občas máme na rostlinách ztráty. Mají-li být pěstovány na poli pak ani jinak nelze.

Zkoušeli jsme některé z nich, podělím se proto o výsledky.

Neúspěšné pokusy: A. daphneola O.Swarz – nevzešla, A. hirta Ramond. – nebylo klíčivé semeno, A. montana – neidentifikováno, A. orientalis – neidentifikováno, A. suavis – neidentifikováno.

Z uvedené tabulky a neúspěšných výsevů plyne jaké potíže vznikají při pěstování rozsáhlého rodu, který není dobře botanicky a ani zahradnicky zpracován. Zmatek zvyšují nyní i cesty milovníků rostlin do různých zemí a semena, která z nich přivážejí. Vzpomínám si jak jsme se připravovali vždy před semenářskou výpravou do Rumunska a Bulharska. A jak jsme byli opatrní co do botanických názvů svých nálezů a pojmenování položek semen. Dnes se trh s rostlinami i prodej a výměny semen hemží pochybnými názvy dokonce u rodů, druhů o varietách a subspéciích nemluvě. To se týká i velmi známých rodů jako jsou petrklíče, lomikameny, osivky a tím více se to projevuje v rodech méně populárních, jako jsou mařinky.

Zde snad má láska mé ženy k mařinkám původ – ženy milují nejistotu, je-li krásná, více než muži.

Literatura:

(1)Ingwersen Will, Ingwersen’s Manual of Alpine Plants, Will Ingwersen and Dunnsprint Limited, p.76 (1978)

(2) Beckett K.(ed.) Encyclopaedia of Alpines, AGS Publications Limited, p. 130-133 (1993)

• Filuna – skalničky, trvalky
• Nabídka
• Fotogalerie
• Kontakty
• Pište

Zahradní centrum - Jindřichův Hradec, Jiráskovo předměstí 636/III, 377 01 Jindřichův Hradec