 |
Aktuality z naší firmy i ze světa rostlin |
 |
Zajímavé a užitečné informace o rostlinách
|
 |
Potřebujete poradit?
Nechte nám vzkaz |
O čtyřech kozincích
O čtyřech kozincích, které máme rádi.
Kozince jsou ze zahradnického hlediska rostliny komerčně nevděčné. Mladé, bez květu se těžko prodávají běžným zákazníkům vybírajícím to, co jim padne do oka. Starší, kvetoucí rostliny zase brzy opustí prostor nádoby a svým kořenem zamíří k zemskému středu a prodávat je tedy nelze. Specialistům, skalničkářům jsou ale známy jako rostliny pohledné, dlouhověké a získávající stářím na kráse. Jsou slunomilné a snášejí většinou výborně sucho.
Velmi starou klasikou je známý Astragalus angustifolius Lam. Jde o jihoevropský a maloasijský keřík dosahující výšky kolem 20 cm a vytvářející s věkem rozsáhlý, šedý, pichlavý polštář. Můj třicetiletý exemplář má dnes kolem 80 cm v průměru. Literatura sice uvádí, že snáší zimní teploty ne nižší než -12 oC. Vzhledem k tomu, že zde byl tento druh pěstován už před 2. světovou válkou zdomácněl a upravil své požadavky natolik, že snáší výborně podmínky naší oblasti, kde mnohdy zimní teploty klesaly pod -30 oC. Listy jsou do 6 cm dlouhé, lístky v 5-10 párech, eliptické až oválné, podlouhlé, řídce ochlupené. Hrozny až čtrnáctikvěté, nahlučené, květy mléčně až špinavě bílé. Semeníky jsou nahloučené, asi 6 mm dlouhé, pichlavé, barvy světlé kávy. Obtížně se sbírají a ještě obtížněji se otevírají. Semenářsky tato rostlina rozhodně hit nepředstavuje.
Výsevy klíčí brzy, nepravidelně a celkové vyklíčení může při našich metodách výsevů trvat déle než rok. Množit lze polotvrdými řízky do písku. Musím ale konstatovat, že čím starší rostliny (nebo já ???) tím horší výtěžek zakořeňování. Rostlina pro alpínkáře – vytrvalce, kterému skalničkaření vyplní větší část života, protože teprve krása starých exemplářů ukáže hodnotu tohoto druhu.
Málokdo pěstuje Astragalus depressus L. snad proto, že jde o pouhou bylinnou perenu, která může být dobrou pastvou pro horské kozy. Jde o jihoevropský, horský druh, mrazuvzdorný do -23 oC. U nás už ale bez úhony přežívá více let. Poléhavá rostlina, ochmýřená s listy až 30 cm na nichž je až 30 oboválných až obsrdčitých lístků zespoda ochlupených. Obvejčité shluky květů jsou až čtrnáctivěté, květy našich rostlin jsou modravě fialové, vyskytují se prý i odstíny mléčně bílé.
Druh lze množit semenem, které klíčí pravidelně a rychle, jiné způsoby množení rostlin mne nenapadly.
Rovněž Astragalus leontinus Wulf. Se málokdy vidí v zahradách. Pochází z Alp a severozápadního Balkánu. Je to rovněž bylinná perena bez stonku. Listy jsou 12 cm dlouhé, 1,5 cm lístky v 5-10 párech, oválné okrouhlé nebo zašpičatělé, ochlupené. Hrozny květů vejčité, nahlučené až dvacetivěté, purpurové až bledě hnědofialové. Naše teploty snáší výborně a i literatura uvádí, že mohou být v zimě vystaveny teplotě -30 oC.
Rostliny lze množit semenem velmi snadno, jiný způsob jsem zatím nezkusil.
Poslední kozinec se k nám dostal z výsevů pod názvem Astragalus sempervirens Lam. Já jsem ale přesvědčen, že jde o omyl, a že ve skutečnosti pěstujeme Astragalus aristatus L’Hérit. Posuďte sami: Naše rostlina je nízký polokeř 10-15 cm vysoký s lístky v 6-10 párech, podlouhlými až čárkovitě podlouhlými, šedozelenými, zašpičatělými do trnu, bíle ochlupenými. Květy jsou v hlávkách, bledě růžové. Astragalus sempervirens Lam. Je bylinná perena do 40 cm výšky s poléhavým či vystoupavým stonkem, listy do 7 cm, lístky ve 4-10 párech čárkovité až oboválné. Květní hlávky po 3-8 květech bílé až hnědofialové, někdy žluté. To, že mohlo k záměně dojít při sběru semen dokládá obecné rozšíření v horách jižní Evropy a při neřádném přístupu k určení sbíraného druhu.
To, co pěstujeme je v našich podmínkách perfektně mrazuvzdorné, rostliny nasazují semena, jejich sběr však znamená krvavé ruce. Je zřejmé, že za zkoušku by stálo i množení druhu polotvrdými řízky, dosud jsem se ale o rozmnožení tímto způsobem nepokusil.
Ať je to jak chce pro člověka, který se chce věnovat dlouhodobě skalním rostlinám jsou některé kozince pravým pokladem. Jsou to rostliny často dlouhověké a jejich krásy s věkem neubývá. Umožní vám naopak při pohledu na urostlý exemplář, že vaše dlouhodobá záliba není až zas tak docela zbytečná, a že byste něco podobného nespatřili nebýt dlouholeté píle. Natož abyste si to mohli koupit v supermaketu.
Literatura: M. Griffiths Index of Garden Plants vyd. RHS 1997