 |
Aktuality z naší firmy i ze světa rostlin |
 |
Zajímavé a užitečné informace o rostlinách
|
 |
Potřebujete poradit?
Nechte nám vzkaz |
Jaro jestě ne? Tak o létu!
Jaro nějak nepřichází. Nezbývá než se těšit na léto. Těšme se ale když tak už na něco co běžně nepěstujeme, někdy ani nevíme zda za pěstování stojí pokud vůbec druh známe. Nabízím několik tipů.
Turany jsou skromné a skalničkáři opomíjené kytičky, které mohou ve skalce udělat radost právě v době kdy skalka nehýří květy – v létě. Přitom některé z nich jsou drobné kytičky, které nečiní při pěstování žádné potíže. Snad jen výskyt mšic je může ohrozit. Nejsou zhusta náročné ani na půdu ani na speciální výživu. O těch bych se chtěl zmínit nejdříve.
Taková suchomilná obyčejnost jako Erigeron nanus Nutt. je zařazována do sekce Asterae a je obyvatelem západní části centra USA, států Idaho, Nevada, Utah a Wyoming. Zde roste v nadmořských výškách od 1900 do 3200 m.
Trsnaté rostliny jsou krátce chlupaté s listy čárkovitě obkopinatými, nahlučenými, přímými, max. 4 cm dlouhými. Úbory jsou jednotlivé se žlutým, asi 1 cm širokým terčem, lepkavým, huňatým zákrovem. Paprsků je v květu 15-35 a jsou asi 1 cm dlouhé a my jsme až dosud vždy měli květy bílé, literatura se zmiňuje o fialové a nachové barvě. Výška v květu nedosahuje 10 cm.
Rostliny jsou cenné letním bohatstvím a délkou období květů. To u nás trvá od začátku července do září s maximem v půli července. Jde o druh pro chudé, suché půdy, na plné slunce. Mnoho vláhy mu vadí jak v zimě tak v létě.
U nás nasazuje semena, semena z jarního výsevu bez přemrznutí klíčí při teplotách nad 10 o C pravidelně a masově. Rostliny ze semen kvetou v roce následujícím a není tedy nutné se zabývat pokusy o jiný způsob množení. Plevelem se ale v zahradě rozhodně nestává, samovýsev v zahradě jsme nepozorovali.
Jde o druh velmi nenáročný, vhodný pro pěstitele, kterým udělá radost pěkný vzhled rostlin dosažený téměř bez námahy.
Dalším druhem ze sekce Asterae, který obývá jihozápad i severozápad USA je Erigeron tener (A.Gray) A.Gray., kde se vyskytuje na suchých skalnatých svazích v nadmořských výškách mezi 1700 a 3500 m. Můžeme jej v literatuře a nabídkách semen také nalézt jako E. caespitosus var. tener A.Gray.
Rostliny jsou vybaveny kůlovým kořenem. Bazální listy jsou řapíkaté, obkopinaté až koníkovité, špičaté, různě dlouhé až do 2,5 cm, lodyžní lístky jsou čárkovité. Úbory na lodyze jsou 1-3 s 15 až 40 paprsky dlouhými 0,5 – 1 cm v modré až nachové barvě, vyskytují se ale i formy velmi světlé, téměř bílé.
Jde o trsnaté rostliny méně než 15 cm vysoké, které preferují vápenitý podklad, výborně prosperují ve štěrbinách skal s chudou půdou a dobrou drenáží na přímém slunci.
Semeno u nás nasazuje a z jarního výsevu klíčí při teplotách nad 10 o C. Z výsevu kvetou v dalším roce.
Uvedená sekce drobnějších amerických turanů se dále může doplnit o Erigeron glabellus Nutt., který ve výměnách semen najdeme i jako varietu E. g. var. pubescens Hook. Ten je rozšířen v severní Americe v trávnících v nadmořských výškách 1000 – 3000 m. Výškový rozsah je zřejmě dán distribucí druhu, čím jižněji tím výše.
Jde o trsnatý druh. Jeho bazální listy jsou obkopinaté až kopisťovité, 4-15cm, celokrajné, chlupaté, lodyžní kopinaté. Úborů je 1-15 se zeleným, chlupatým zákrovem, přívěsky jsou 8-15mm dlouhé. Paprsky do 1 cm dlouhé jsou podle literatury nachové, z výsevů lze ale vybrat i téměř bílé. Výška v květu kolísá od 10 do 50 centimetrů a i zde je selekce nutná, abychom dostali pěkné, zakrslé jedince.
Rostliny kvetou celé léto, květní lodyhy jsou poněkud poléhavé, u zakrslých forem ale jen mírně nakloněné.
Na místě dostatečně zásobeném vláhou prosperují na plném slunci v mírně bohatší, dobře drenážované drnovce. Semeno u nás nasazuje a z jarního výsevu klíčí při teplotách nad 10 o C. Z výsevu kvetou v dalším roce. Zde musím poznamenat, že výsev semene sebraného ze zakrslých druhů nedává pouze zakrslé jedince ale opět směsku nižších i vyšších jedinců. Statisticky kvantitativně jsme ale tuto skutečnost neprověřovali.
Já mám velmi rád z amerického kontinentu a z této sekce Erigeron leiomerus A.Gray. Ten je v USA rozšířen v centru směrem k severo i jihozápadu na skalnatých svazích.
K životu zde je vybaven kůlovým kořenem. Listy jsou lysé, bazální kopisťovité až obkopinaté, tupé, až 7 cm dlouhé, lodyžní listy jsou zkrácené. Úbory jsou po 1 na lodyze, terč je o průměru kolem 1 cm s paprsky, kterých je 15 – 60 o délce cca 1 cm. Výška rostlin v květu se pohybuje mezi 5 a 15 cm. Květy se vyskytují ve škále tmavomodré – bílé. Je to další letní, trsnatý druh s přímými lodyhami pro skalní štěrbinu s dostatkem vláhy a odklonem od slunce a přiměřenou výživou. Velmi mu vyhovují východní expozice.
Semeno u nás nasazuje a z jarního výsevu klíčí při teplotách nad 10 o C. Z výsevu kvetou rostliny v dalším roce, ne ale bohatě. Selekce u tohoto druhu není nutná.
Abych nezůstal pouze u amerických druhů této sekce zmíním se alespoň ještě o dvou druzích zasahujících na evropský kontinent. Jako prvý bych jmenoval Erigeron eriocalyx (Ledeb.) Vierh., který ve výměnách semen nebo v botanických zahradách najdeme i pod botanickým názvem E. alpinus var. eriocalyx Ledeb. Tento druh má širokou oblast rozšíření z Číny přes Sibiř až do východní Evropy. Zde je součástí trávníkových společenstev alpínských oblastí hor.
Tento trsnatý druh má bazální listy kopisťovité, široce řapíkaté, lysé, po okrajích žlaznaté, lodyžní přisedlé. Úbory jsou jednotlivé, s měkce hustě pýřitým zákrovem, zbarveným lila. Květ mívá jako celek 3,5 cm v průměru na jednokvětých lodyhách 10 – 25 cm vysokých, barva je obvykle lila, najdou se ale i jedinci s bílým květem.
Roste dobře na slunci na mírně vlhčím, humózním stanovišti. Semeno u nás nasazuje a z jarního výsevu klíčí při teplotách nad 10 o C. Z výsevu kvetou rostliny v dalším roce. Vlastní rostliny získané z výsevů neselektujeme, vyšší používáme do trvalkových výsadeb.
Dalším prckem evropského Východu je z této sekce Erigeron epiroticus (Vierh.) Halácsy. Jde o trsnatý turan rostoucí na skalnatých svazích jihovýchodní Evropy.
Druh má bazální listy úzce eliptické až kopisťovité, řapíkaté, špičaté, brvité a chlupaté, úbory má jednotlivé, zákrov silně pýřitý. Kvete světle fialově růžově, květy jsou v průmětu 3 cm na jednokvětých lodyhách do 10 cm po celé léto.
Je to druh pro suché, skalní štěrbiny a plné slunce, zimní i letní nadmětná vlhkost škodí. Druh lze dělit na jaře i na podzim. Semeno u nás nasazuje a z jarního výsevu klíčí při teplotách nad 10 o C. Z výsevu kvetou rostliny v dalším roce.
Malý zájem o drobnější letní turany je způsoben tím, jak se domnívám, že nikdy nejsou vystavovány na našich výstavách skalniček, protože nejsou v době výstavy v květu. Proto jsou asi popelkami v porovnání s turany žlutými a já nevím jak by mohly ztratit střevíček, který by způsobil, že je půjde hledat královský princ. Dnešní doba nepřeje skromnosti a málo řvavé kráse.
A abych nezůstal pouze u počátku léta zmíním se o dvou hořcích, které budou následovat když vám turany začnou odkvétat. Na rozdíl od turanů těchto hořců si všimne každý kdo vaši zahradu navštíví.
Gentiana futtereri Diels & Gilg je podzimní hořec pro léto.
Tento hořec se dostal až k nám jen díky sběrům př. Josefa Juráška a jeho trvalé a veliké náklonnosti výměně semen Klubu skalničkářů Praha.
Ač je tento hořec popsán již roku 1903 pro nás se stal příjemným překvapením až po 105 letech od doby kdy vešel ve známost. Rostlina je jako stvořená pro trh s podzimními hořci. To proto, že rozkvétá nejspíš jako prvý hořec sekce s habitem hořců podzimních již v prvé třetině července. Pak proto, že je to trvalka jen 5-10 cm vysoká se stonky mírně vystoupavými, jednoduchými, lysými, s jediným květem. Nevzniká tudíž při prodeji problém rozplétání kvetoucích rostlin hořců a zničení velmi mnoha kvetoucích stonků, což nakonec učiní rostliny neprodejnými.
Bazální rozety mají listy slabě vyvinuté, listy jsou čárkovitě kopinaté, 1-2 cm dlouhé a kolem 2 mm široké. Listy lodyžní, spodní úzce podlouhlé, 3-6cm, horní čárkovité, 6-20mm, květy konečné, jednotlivé, koruna trubkovitě zvonkovitá až nálevkovitá, 5-6cm dlouhá. Korunní trubka je temně modrá s bledě žlutobílou bází.
V přírodě tento druh patří do společenstva alpínských luk a lesů. Zde roste ve výškách okolo 3000 m n.m. na jihozápadě Gansu a jihovýchodě Quinghai. V těchto oblastech a nadmořské výšce kvete od července do října. U nás kvete asi měsíc od poloviny července.
My své hořce sejeme standardně (až na malé výjimky) v zimě, bez zásypu. Je li k dispozici sníh pak výsevy hořců spolu s ostatními výsevy převrstvíme sněhovou závějí. Obvykle jako ostatní hořce i tento vyklíčí ponechán ve skleníku když teploty přesáhnou 10 oC. Z řídkého výsevu necháváme rostliny ve výsevní nádobě do příštího jara a pak hrnkujeme. Rostliny je možno dělit na jaře. Je prý možné i řízkovat na jaře a před nástupem podzimu, tento způsob jsme ale nezkoušeli.
Tento druh jako většina podzimních hořců je náročný na vláhu zvláště před rozkvětem. Jarní nedostatek zálivky má za následek malou nebo žádnou násadu květů. Je vděčný za přihnojení na list až do doby květu a za přídavek dlouhodobě působících plných hnojiv bez vápníku a chloridů.
U nás v zahradě druh zatím netrpěl chorobami a škůdci, při pěstování v květníku je ale třeba ohlídat výskyt mravenců v nádobě.
Pro skalničkáře, který má rád podzimní hořce je tento druh první vlaštovkou oznamující, že jeho podzimní květinové touhy se blíží naplnění, dá-li Bůh.
Hořce ze sekce Kudoa jsou botanikům, ale i zahradníkům známy minimálně od konce předminulého století. V nabídkách zahradnických firem ale představují Popelku pokud jde o prezentaci hořců. Důvodem mohou být dvě skutečnosti: První je fakt, že léto představuje obrovský odliv zákazníků květinářům a tak jen náhodní příchozí ocení kuriózní krásu těmto hořcům vlastní. Druhou je problém s květním stonkem. Ten je dlouhý a masový prodej rostlin v květu, který by dával ekonomický smysl v podstatě nelze efektivně vyřešit. Teprve rostlina vsazená ve vhodném prostředí ukáže svou krásu.
Do sekce, o které se zmiňuji patří např. Gentiana hexaphylla Maximowicz ex Kusnezow, jehož položka je citována v Bull. Acad. Imp. Sci. Saint-Pétersbourg. 35: 349. 1894. Běžné knihy o hořcích, ale také souhrnné publikace však uvádějí pouze tento druh uvedené sekce a žádný jiný. Je to druh s mnoha synonymy jako Gentiana hexaphylla var. caudata C. Marquand; G. hexaphylla var. pentaphylla Harry Smith; G. hexaphylla var. septemloba Harry Smith; G. ×quaterna Harry Smith var. octoloba Harry Smith; G. ×quaterna subsp. sankarensis Harry Smith a byl zřejmě předmětem rozsáhlého studia.
Já bych se rád zmínil o jiném hořci této sekce jehož semeno jsme obdrželi z Klubu skalničkářů Praha díky sběratelskému úsilí př. předsedy a př. Křivky v Číně. Jde o Gentiana arethusae Burkill. Tento druh má dvě variety:
Gentiana arethusae var. arethusae s korunou trubkovitou až trubkovitě zvonkovitou, 5-6 cm dlouhou a hrdlo 1,5-1,8 cm in diam. Čnělka 3-5 mm.
Gentiana arethusae var. delicatula C. Marquand, syn. Gentiana arethusae var. rotundatalobata C. Marquand; G. heptaphylla I. B. Balfour & Forrest; G. heptaphylla var. mixta Harry Smith; G. subocculta C. Marquand. s korunou zvonkovitě nálevkovitou 3,5-4,5(-5) cm dlouhou a hrdlem o průměru 1,7-2,5 cm. Čnělka 2-3 mm.
Prvá varieta se vyskytuje na travnatých svazích Sečuanu ve 2000 – 3000 m n.m., druhá na travnatých svazích, alpínských lukách, okrajích lesa a při cestách ve 2700-4800 m n.m. v severozápadním Yunnanu.
Naše rostliny mají lodyžní listy v přeslenech po 6-7, směrem nahoru větší, vejčitě eliptické, 10-17mm. Květy jednotlivé, 6-7četné, koruny mají tmavěji modré pruhy. Vypadají jako malované vodovkami.
Řada autorů uvádí jako dobu květu pozdní léto. Naše rostliny kvetou již od začátku léta a můžeme se jimi těšit až dosud 3 týdny.
Rostliny pěstujeme ve stěhovavém stínu, při běžné zálivce nebes nebo umělé ve směsi zahradnického substrátu a písku 1:1. Uvádí se také, že druh potřebuje vápník, naše zkušenost to ale nepotvrzuje.
Množíme ze semen setých na povrch půdy bez zásypu a necháváme výsev přemrznout. O dělení či řízky jsme se zatím nepokoušeli.
Závěrem bych chtěl poznamenat, že tento druh je velmi atraktivní díky letnímu kvetení. Pro fotografa znamená problémy s aranžmá dlouhých květních stonků hořce. Zřejmě nebyl Pánembohem při stvoření Světa pro fotografování plánován.
Děkuji našemu vedoucímu výroby Ing Petru Molkovi za výrazné přispění při hledání odkazů nezbytných pro ověření botanických názvů představovaných druhů.
Jaroslav Klíma
Literatura:
Beckett K. Encyclopaedia of Alpines AGS 1993
Griffiths M. Index of Garden Plants RHS 1997
http://www.kadel.cz/skalnicky/d/kvCard.asp-Id=3435.htm
http://www.kadel.cz/skalnicky/d/kvCard.asp-Id=3318.htm
http://www.kadel.cz/skalnicky/e/kvCard.asp-Id=7487.htm
http://www.kadel.cz/skalnicky/d/kvCard.asp-Id=3313.htm
http://www.kadel.cz/skalnicky/g/kvCard.asp-Id=12667.htm
http://www.kadel.cz/skalnicky/c/kvCard.asp-Id=967.htm
Bartlett, M. Gentians Blandford Press (1975)
Kohlein, F. Gentians Timber Press (1991)
Beckett K. (ed.) Encyclopaedia of Alpines AGS Publ. Ltd. (1993)
Griffiths M. Index of Garden Plants RHS, vyd. The MacMillan Press 1997
http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=200017892
http://www.kadel.cz/skalnicky/f/kvCard.asp-Id=9038.htm
http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=200017967
http://www.kadel.cz/skalnicky/f/kvCard.asp-Id=9590.htm