 |
Aktuality z naší firmy i ze světa rostlin |
 |
Zajímavé a užitečné informace o rostlinách
|
 |
Potřebujete poradit?
Nechte nám vzkaz |
2009 – Chladnější konec jara.
Loučili jsme se spolu na konci prvé třetiny května. Ačkoli jsme už téměř nedoufali došlo přeci jen k určité normalizaci počasí. Bylo v průměru chladněji jak je tomuto období vlastní a přeci jen se objevily srážky. Ne výrazné, aby dohnaly to co chybí, dost ale na to, aby poměrně mělké kořání bylin zavlažily. Chladnější počasí pak umožnilo květům trvat déle a hmyzu tak umožnit efektivnější opylení rostlin. Tím se naše porosty staly barevnějšími, současně rozkvétalo a dokvétalo velmi mnoho rostlin a tak se trvalkové jaro ukazovalo v plné kráse.
V polovici května začínaly dvě protěže z nejkrásnějších, droboučkých: Leontopodium alpinum ze sutí v Bucegi nad horní stanicí lanovky z Busteni v Rumunsku a Leontopodium alpinum pirinicum, jehož zbytky jsme již před dávnem našli na vrcholu Palašice v bulharském Pirinu. Zbytky proto, že každý ženich je povinen své nevěstě přinést na den svatby kytičku z této protěže. Možná, že dnes je ta v kultuře již na světě poslední. Díky předchozímu suchému počasí začaly v předstihu nakvétat písečnice Arenaria tetraquetra granatensis, dále též klasovec Asyneuma linifolium linifolium, šťavel Oxalis sp. a rovněž zvonek Campanula chamissonis se poněkud předcházel spolu s dalším z čeledi zvonkovitých, modrouškem Edraianthus montenegrinus. Poprvé nám z nových himalájských sběrů zakvetla dvojostice Incarvillea forrestii. Dračíkům jak horským Penstemon rupicola a Penstemon cf. primuloides parna vyhovovala a zřejmě je oceňoval i prérijní Penstemon angustifolius vernalensis. V polostínu nám naopak se zpožděním rozkvetl pochybek Androsace sarmentosa.
Kolem 20. května s již zmenšeným deficitem vláhy začínala kvést Novozélanďanka, pomněnka Myosotis decora. Prvně nám ukázala svůj květ, který ani květem vlastně není chrpa Centaurea odyssei a v plné kráse se zaskvěla protěž Leontopodium jacotianum současně s naším dalším modrouškem Edraianthus graminifolius apenninus. Čistce jsou rostliny s nevalnou pověstí, ale překvapivě mrazuvzdorný a krásný druh Stachys corsica z dílny pí Jílkové stojí za to svou dlouhou dobou květu a překvapivou nenáročností na dobře propustných půdách. O tom jak rostliny srovnávaly své vegetační hodiny závislé na počasí svědčí obrázek písečnice Arenaria tetraquetra granatensis braný o 5 dnů později než ten, který je uveden výše. Vykvetl i populární a mrazuvzdorný šťavel Oxalis Ione Hacker a také velmi pěkný turan Erigeron glabelus var. pubescens. Stín nám krášlily božskokvěty Dodecatheon conjugens var. conjugens, Dodecatheon cusickii a Dodecatheon hendersonii. S nimi v polostínu kvetl lomikámen Saxifraga x gaudinii překvapivý svými růžicemi listů a tečkovanými květy zvláště pro specialisty tím, že se opakuje ze semen. Doplňkem byl další lomikámen, listnatý Saxifraga rotundifolia. S nimi polostín krášlil petrklíč Primula sieboldii. Ten, rozdělen na jaře před květem, velmi bohatě a z každé růžice spolehlivě a velmi dlouho kvete, pokud má dostatek vláhy a propustnou, bohatší zem.
Střídání chladnějšího a teplejšího počasí a většího množství vláhy způsobilo, že z fotografa se stane štvanec když má na krku i hrnkování semenáčků a péči o malé i dospělé rostliny. A tak o den později než jsou popsány v předchozím odstavci jsme se ve fofru a ten den i při silném větru snažili zaznamenat alespoň to od čeho nám obrázky chyběly nebo jsme měli špatné.
Pěkně se ukázaly dvě astry Aster alpinus Happy End a Aster flaccidus. Ty jsou zcela nenáročné a nezklamou ani začátečníka a zmiňovaný kultivar A. a. Happy End vyniká velmi dlouhou dobou květu, jak uvidíme dále. Dračík Penstemon payssoniorum upoutal svým bizarním květenstvím a mařinka Asperula gussonii opět nezklamala byť byla začátkem zimy vystavena nepříjemným holomrazům. Plnokvětý kultivar sasanky lesní Anemone sylvestris Elise Fellmann je u nás v zahradě nový a zatím se nám zdá, že dosti neochotně kvete. Krásný v květu a trochu bizarní byl čimišník Caragana pygmaea. V zahradě na záhonech opět nezklamal nezmar, kozinec Astragalus angustifolius ani obecně snadné hvozdíky Dianthus minutiflorus a Dianthus sussianus, výrazně se po zvýšení srážek vybarvily listy dlužichy Heuchera Amben Waves, dlouhověká kručinka Genista radiata byla i letos v květu spolehlivá a nesnadný se nezdá být ani dračík Penstemon pruinosus na naší písčité půdě a v jižním svahu. A dřevitá pivoňka Paeonia sp.blue-red stále ještě ukazuje své tmavorudé květy. Jen kočky si v naší zahradě dosud kytky nepamatují a tak jim nezbývá než si přečíst na jmenovce, že tráva pod níž leží je Carex. Skalku ke stejnému datu zkrášlovaly hvozdíky Dianthus x gratianopolitanus Bořanovice z dílny př. Vlasáka a Dianthus x gratianopolitanus albus, dále úročník Anthylis montana, pěkný, drobný turan Erigeron clokei. A skalka zas ukázala po ochlazení a větší závlaze změnu ( 1 ), ( 2 ).
Již 25. května nám naplno rozkvetl plamének Clematis patens ze semene dodaného ze Skotska a USA sbírané v Japonsku. Porovnáním s japonskými fotkami se zdá, že by mohlo jít o divoký druh, z botanického pohledu samozřejmě takovéto porovnání nestačí k podobnému určení. Dostali jsme rovněž pěkný semenáč dračíku Penstemon purpusi ze semene sesbíraného u nás v zahradě na původně divokém druhu. Zde jsme v obtížné situaci. Semeno bylo sbíráno v době, kdy na naší zahradě již žádný z dračíků nekvetl. Není tedy jasné, zda náš semenáč je výsledkem barevného štěpení divokého druhu nebo toho, že už ono semeno nasbírané v přírodě byl přírodní kříženec, který se štěpí. Naše původní rostlina kvetla modrofialově koncem léta, byla patnáct centimetrů vysoká a výška se zachovala stejně jako velikost a tvar listů. Poprvé jsme u nás viděli v květu i Townsendia alpigena minima a mile překvapila i tím, že jde o pozdější druh než ostatní bývají.
Ta trocha srážek ve spojení s určitým ochlazením (bohužel ale i ve spojení se silnými větry) přinesly na konci května na polích přece jen oživení. Začaly nakvétat sasanky Anemone multifida major a kakost Geranium macrorrhizum White Ness, kterým dostatek vláhy pomáhá a v plném květu byl relativně suchomilný kohoutek Lychnis viscaria Alba Schnee. Pole snadno ale vše vsáklo a to platí jak o oblastech českých tak i o severu Moravy. Tam na nás čekal v květu mák Papaver orientale Pizzicato, šater Gypsophilla cerastoides v půdě na povrchu rozpukané, na nejvlhčím místě pozemku kosatec Iris spuria, kakost Geranium nodosum, dlužicha Heuchera sanquinea Leuchtkeffer a půvabná bika Luzula nivea.
Den po kontrole polních kultur nám rozkvetl americký krasavec, dračík Penstemon crandalii glabrescens, který musím ukázat i v detailu. Semeno šmolkově modré vlnice Oxytropis sp. z Číny nasbíral sám prezident Klubu skalničkářů Praha Ing. Holubec a barva je skutečně nezvyklá. O dlouhotrvajících květech astry Aster alpinus Happy End jsem se už zmiňoval a zde je důkaz toho, že na konci května vypadá stále jako by právě rozkvetla. Skvělou kapitolou jsou koncem května hvozdíky jako Rubíny Dianthus x gratianopolitanus Rubín v této a ještě další dispozici pak také kuriózní Dianthus erinaceus či Dianthus arenarius albus ve skalce ale i hvozdíky z testovacího záhonu Dianthus sussianus a Dianthus x gratianopolitanus fl.pl.. Hvozdíky vlastně téměř nikdy nezklamou, mají příjemnou barvu a některé voní. Málokdy zklamou také mydlice Saponaria x caespitosa, kuřičky jako třeba Minuartia stellata nebo kakosty jako je Geranium argenteum. Tařice bývá vnímána jako brzká jarní žluť, ale naše domácí Alyssum montanum serpentinii z Mohelenské stepi nakvétá teprve koncem května. Do koryta se pro tuto dobu hodí tařičník Ptilotrichum pyrenaicum album a zde vynikne na travertinu i Ramonda serbica. V testovacím záhoně potkáme kromě plevele kombinace rostlin trochu podivných a část skalky již osázené vypadá z jednoho pohledu takto, ze druhého zase trochu jinak a plnokvětý devaterník ji rozhodně krášlí. Dvojostice jsou rod s relativně malým počtem druhů, přesto dokážou pokrýt v naší zahradě období kvetení od dubna do půle června kdy svou červeň poskytne Incarvillea younghusbandii.
Již měsíc kvetoucí srdcovka Dicentra eximia alba kvetla neúnavně i v prvé dekádě června a deštíky jí zjevně pomohly. I dračíky, jako Penstemon cardinalis, Penstemon superbus a Penstemon diphyllus, které obecně snášejí většinou dobře sucho zareagovaly na vláhu pozitivně, hojník Sideritis scardica naopak téměř ztratil tu trochu žlutě, kterou jeho květ obsajuje. Vykvetla chrpa Centaurea simplicifolia a zlatobýl Solidago spatulata nana suchým ani vlhčím obdobím nepoznamenané stejně jako kručinka Genista dalmatica nebo u nás na okraji vřesoviště pěstovaný čilimník v přímé konkurenci s kořeny asi 150 let starého dubu Chamaecytisus hirsutus pygmaeus. Šišáky třeba Scutellaria alpina nebo mateřídoušky jako Thymus lanuginosus jsou jako stvořené pro suchá, slunná stanoviště stejně jako omany s drsnými, žláznatými listy jako je Inula glandulosa. Ve skalce v tomto období ještě nenastal modrý výbuch zvonků a tak je čeleď Campanulaceae reprezentována modří trávolistého modroušku Edraianthus sp. a zvonky ukázaly zatím jen smetanově bílou barvu květů Campanula dolomitica, tuto kombinaci doplňoval příjemně žlutý len Linum campanulatum, čistě bílou dodala kuřička Minuartia recurva a červeň plnokvětý devaterník Helianthemum sp.fl.pl.. Situaci ohraničoval dřín Cornus kousa oddělující vřesovištní spodek skalky od vlastmích skal. Matečnice byla naplněna růžovými a červenavými odstíny mydlic Saponaria Bresingnam hybr. a Saponaria olivana acaulis, mařinek Asperula caespitosa a Asperula lilaciflora, hvozdíků Dianthus cartusianorum nanum a Dianthus callizonus. Opět jsme se dostali ke skutečně zakrslé astře Aster alpinus, kterou jsme kdysi pěstovali od roku 1970 a při stěhování do jižních Čech jsme o ni přišli. Tehdy jsme ji měli jako A. a. dolomiticus podle lokality sběru semen. Překvapením pro nás bylo květenství pelyňku Artemisia glacialis. A jak jsem se zmiňoval výše, vděčný čistec Stachys corsica nakvétal víc a víc jak sezóna pokračovala.
Začátek druhé dekády června byl pokračováním slabých srážek a na polích na jižní Moravě se to projevilo takto: ( 1 ), ( 2 ). Pěkně nakvetl suchomilný dochan Pennisetum orientale, ale i paznehtník Acanthus balcanicus. Předchozí sucho se nepodepsalo ani na zvonku Campanula rotundifolia White Gem, který držíme v Podivíně a pro srovnání týž kultivar z oblasti u Uherského Brodu. Jsou prakticky stejně nakvetlé, to ale zdaleka neznamená stejný výnos semene. S máčkou Eryngium alpinum Blue Star dlouho zápasíme a nejúspěšnější lokalita je zatím Podivín. Zde také dosti slušné výsledky dávají šalvěj Salvia hians a poblekla Catananche caerulea alba. V uherskobrodské oblasti nám docela slušně rostou podběl Plantago subulata, velmi chutná jahoda-trávnice Fragaria vesca Yellow Queen a taky Horminum pyrenaicum. A cestou potkáte i třeba žánrový obrázek osamělého stromu, který také roste pro nás, jenže v jiném smyslu. U toho se výnosy nepočítají, leda estetické.
V polovině června vybuchly modře zvonků Campanula colina, Campanula autraniana, Campanula nitida a týž i na našem poli, Campanula portenschlagiana, Campanula poscharskyana Stella, zvláštní a vysoká Campanula lingulata a zvonkové šílenství doplnila bělobou Campanula nitida alba. Protěže dokážou svými druhy pokrýt květy prakticky celé jaro a tak jsme měli v půli června v květu Leontopodium leontopodioides, Leontopodium jacotianum ve stavu dokvétání a na poli v květu i Leontopodium palibinianum. Hojníky jsou habituálně dost bizarní rostliny a ani tento Sideritis glacialis z tohoto pravidla nevybočuje a vypadá navíc jako keřík. O mydlicích jsem se již zmiňoval, tato Saponaria olivana acaulis bude stále znovu nakvétat až do poloviny července, pokud nepřijde nějaká katastrofa. Je to velmi vděčný kultivar do skalky.
Konec druhé dekády nám ve skalce ukázal květy hvozdík Dianthus brevicaulis setaceus, v matečnici rozkvetl méně robustní kultivar plaménky ze skupiny Paniculata Phlox Carolina spolu se silenkou Silene pygmaea a Penstemon ophianthus. Záhony ozdobily dračíky Penstemon isophyllus, turan Erigeron oreganus a tmavě modrá stračka Delphinium nuttalianum. Ze semenářských produkčních rostlin kvetly na poli hlaváč Scabiosa caucasica Perfekta White, Echinacea simulata, žluti dodávaly prorostlík Bupleurum aureum a tařice Alyssum tortuosum, růžovou přidala sivutka Aethionema schistosum, modří to dobarvil včelník Dracocephalum peregrinum. A že na poli potkáte i kuriozity o tom svědčí kombinace plevelivé, bílé krásné silenky s produkční mateřídouškou Thymus pygmeus.
Poslední jarní den nechal vykvést téměř metrovou astru z Himaláje Aster diplostephioides, poněkud plevelivou, vysokou pumpavu Erodium manescavii, kterou jsme dělávali na semeno a dodnes nám tu a onde vykvétá, droboučký, červený hvozdík Dianthus haematocalyx pindicola, krásně žlutou arniku Arnica nevadensis i když s drobnějšími květy než má náš horský druh, ale také dvě zajímavé a ne zcela snadné vlnice Oxytropis jacquinii a Oxytropis urumovii. Na záhoně trůnil žlutý šišák Scutellaria orientalis bicolor. Ve skalce se otevřely květy ježatce Acantholimon caesareum, neúnavně stále kvetl zvonek Campanula dolomitica a rozkvetl tentokrát růžový, plnokvětý devaterník Helianthemum sp.fl.pl. a také smil Helichrysum italicum už ukazoval svá poupata před rozpukem do léta.
Den před koncem jara pršelo a u nás vydalo nebe 25 mm srážek. Nedokončená skalka nepodlehla vodě a půdní eroze mezi kameny nenastala, snad proto, že kameny jsou sestaveny správně. A začalo chladno a má pršet.
Že bychom doháněli letošní jarní srážkový deficit?
Posledním dnem jara končí i jarní série fotek kytek.
Fotografie k tomuto článku pořídili Jaroslav Klíma a Petr Molek.