O čtyřech suchovzdorných dračících

Dračíky možná nejsou rozšířeny na skalkách proto, že rod Penstemon je relativně komplikovaný, jako celek zasahuje obrovskou oblast výskytu a mnoho z jeho druhů vlastně ani okrasnou hodnotu nemá, nemusí být ani mrazuvzdorný nebo je s konkrétním druhem nutné provést velkou selekci. Já bych se rád zmínil o čtyřech druzích a jejich formách, které u nás kvetou začátkem léta a které potvrdily i jistou pěstitelskou nenáročnost v chudých, suchách půdách, na slunci.

Penstemon alpinus je v botanické literatuře přijímán jako varieta Penstemon glaber Pursh var. alpinus (Torrey) Gray. Patří do podrodu Habroanthus a jde o dračík bylinný s dřevnatějící bází ze sekce Glabri. Zde jsou květy modré nebo modře purpurové. Dračíky z této sekce obecně snášejí výborně sucho a jsou dobrou volbou pro slunnou, suchou zahradu (1). Některé z druhů mají pověst málo vytrvalých druhů, ten o němž se zmiňují je však velmi vytrvalý, zatím desetiletý. Výskytištěm tohoto dračíku je jižní Wyoming a centrální Colorado a je znám i vtip Claudia Barra, že se varieta liší od typového P. glaber právě jen svým nalezištěm (2). Ačkoli to rozhodně skalnička není nacházejí se ve Skalistých horách ve výškách kolem 3000 m a výše nádherné zakrslé formy. Listy jsou větší, výrazně zvlněné, někdy ochmýřené. Korunní trubka není nikdy bílá, ušty jsou dlouhé a zašpičatělé.

U nás začíná kvést koncem června, kvete asi měsíc. Původní rostliny máme ze semen, naše rostlina ale semeno nedává. Zdá se, že množit by bylo možné z listových růžic, které rostlina nasazuje na dřevnaté bázi koncem léta. Náš exemplář je 10 cm vysoký a upoutává velikými květy, které postupně nakvetou v průběhu 14 dnů pokud není psí počasí v létě.

Ostatní dračíky, o kterých se chci zmínit patří do podrodu Penstemon.

Penstemon arenicola A. Nelson je ze sekce Coerulei. Sem patří dračíky s mírně dřevnatými bázemi, tlustými, šedavými, kožovitými listy a klasy s trubkovitými korunami květů.

Tento druh je obyvatelem Rudé pouště jihozápadního Wyomingu a taky přilehlých oblastí Utahu, kde roste na alkalických až neutrálních půdách. U nás v kyselé zemi však nepozorujeme, že by rostliny strádaly. Je to maličká rostlina s délkou květních stonků do 18 cm s obkopinatými listy. Naše rostlina je modrorůžová, jsou však popsány i jasně modré květy. Kvete od konce června.

Tento druh u nás semeno nasazuje, nikdy ale nebylo klíčivé. Proto lze množit zatím jen řízky listových růžic z dřevnaté báze. Zůstal nám nevyřešený problém jak zabránit hnití řízků během kořenění.

Tento druh je zde spolehlivě vytrvalý a rozhodně stojí za to jej ve skalkách a menších úpravách zkusit.

Penstemon crandalii A. Nelson ssp. glabrescens Keck. patří do sekce Ericopsis a subsekce Caespitosi. Tato subsekce zahrnuje mnoho krásných a taky náročných trsnatých druhů, variet a subspécií. Taxonomie této subsekce je také značně roztříštěná. Proto se s ní nenohu zabývat vcelku.

Rostlina v květu dosahuje 15 cm, má dřevnaté větvičky, lístky jsou dužnaté, úzké a květy modravé nebo růžové s ochmýřenými, žlutými tyčinkami v hrdle. Vyskytuje se v jižních Skalistých horách a západně jde až do Utahu. Je to typický suchomil. Slunná pozice a dostatek vláhy pojaru zajistí bohatost květů koncem června.

Nám rostlina semeno nedává, kořenit lze větvičky do slabě vlhkého písku, vysokou účinnost ale tento způsob zakořeňování nemá. Zde je tato subspécie spolehlivě mrazuvzdorná, výhonky ponechané z podzimu ale vždy trochu omrznou. Je to výborná rostlina do malých úprav na slunná místa bez umělé závlahy v létě. Dokáže růst i v čistém hlinitém písku.

Penstemon jamesii Bentham je nádherný druh ze sekce Cristati. Oblat rozšíření je Nové Mexiko, Texas a vzácně i v jihovýchodním Coloradu.

Má list ochmýřený, celokrajný nebo vlnitě zubatý, čárkovitý až obkopinatý. Koruna je levandulově modrá nebo růžová, relativně velká, tyčinky protáhlé, žlutě ochmýřené.

Pro suchou zahradu s chudou zemí je toto ideální druh. Semeno u nás nasazuje a je i klíčivé. Přes svůj areál rozšíření je zde tento dračík plně mrazuvzdorný a bohatě kvete, pokud má na jaře dostatek vláhy a je umístěn na slunci.

Čtyři popsané dračíky rozhodně nejsou typickými „skalničkami“. Faktem ale je, že dost málo skalniček dokáže zdobit zahradu svým květem v létě. Když ještě vezmeme v úvahu, že vyžadují nebo alespoň snášejí velké sucho v létě pak jsou do jisté míry i řešením pro ty, kdo netráví léto se svými rostlinami v zahradě a nemohou tudíž o ně pečovat.

Proto se o nich zmiňuji.

Literatura: Nold, R. Penstemons Timber Press 1999

Barr, C.A. Jewels of the Plains University of Minnesota Press 1983

• Filuna – skalničky, trvalky
• Nabídka
• Fotogalerie
• Kontakty
• Pište

Zahradní centrum - Jindřichův Hradec, Jiráskovo předměstí 636/III, 377 01 Jindřichův Hradec