 |
Aktuality z naší firmy i ze světa rostlin |
 |
Zajímavé a užitečné informace o rostlinách
|
 |
Potřebujete poradit?
Nechte nám vzkaz |
2010-Podivně chladné jaro
Říkejte si co chcete, ale byť počasí je taky příroda kytky byly vývojem povětrnostní situace rozhodně zmatenější než my, lidé. Vrby, jako třeba černokočičkatá Salix melanostachys nebo zlaťáky Eranthis hyemalis nebo sněženky Galanthus nivalis začaly kvést až po prvém jarním dnu. To znovu dokázaly zapadat sněhem, který ještě kryl naši nejrannější osivku Draba aizoides v.bakeri Compacta začátkem dubna. Políbeny sluncem ale odstartovaly své vegetační období další jako Draba aizoides, Draba korabense i tato velkokvětá Draba sp., Draba aspera a také typická korytovka Draba compacta. Spolu s nimi v netypickém chladu s nočními zápornými teplotami doplňovalo jejich žluti sivutka Aethionema oppositifolia alba, pochybek Androsace carnea v.lageri a také violka vonná s dlouhými květními stonky, dobře známá z barů větou „Kupte dámě kytičku!“, Viola odorata Konigin Charlote. Podivný pochybek Androsace lehmahii ukázal zelené kuličky na suchém loňském listí a Androsace carnea v.lageri nesporně vykvétal do krásy. V tomto chladu se mu podařilo naplno kvést více než měsíc. Naděje vzbuzovala ve stejné době svými poupaty Synthiris stellata. Své zvlášní květy ukazoval dřín Cornus mas, který u nás každý rok předstihne zlatice. Toto chladné období probudilo také lomikámeny ze sekce Porophyllum jako jsou např. Saxifraga Vladana, Saxifraga Laura, Saxifraga Sisi a Saxifraga Nimbus. S nimi nakvetly ranné koniklece Pulsatilla halleri na poli i v zahradě a neopozdil se za nimi ani koniklec jarní Pulsatilla vernalis. V zimě jsme zde v lednu na Jindřichohradecku měli mrazy nižší než -25 oC a to způsobilo, že v chodbě, kde přes zimu držíme své pokojové azalky zamrzlo vše až na víno a slivovici. Naše milé azalky vypadaly velmi schlíple a já jsem čekal kdy shodí list. Místo toho takto vykvetly v prvé třetině dubna. A to bylo u nás doma i v zahradě vše co krášlilo naše prostředí. Dalších květů jsme se dočkali až 20. dubna. Tehdy zas trochu zasvítilo slunce.
Jako první jeho hřejivé paprsky pocítila plevelivá Viola joojii a pozadu nemohly zůstat další osivky jako Draba rosularis, Draba acaulis, Draba mongolica a jejich žlutě doplnila mochna, která se nám plevelí v trávníku Potentilla verna a bělobou Coluteocarpus vesicaria. Krásně zakvetl také lomikámen Saxifraga retusa ssp.retusa. Krátkodobé teplíčko pomohlo dalším ve vývoji a tak přes zdejší další pětidenní chladno rozkvetly křížaté byliny třeba huseník Arabis kelseyi, tařičky Aubrieta x cultorum Magenta, Aubrieta x cultorum Double Stock a Aubrieta gracilis scardica. Sníh se udržel letos dosti dlouho a to prospělo dřípatkám jako byla Soldanella montana a severoamerickým douglasiím jako Douglasia laevigata ciliolata, které jsou blízké pochybkům. Nezklamala jako obvykle Plagiorhegma dubia. Také rozvoj bylinných pivoněk byl masívní ať už šlo o poupata květy nebo listy. Přesto je ale vhodné si uvědomit, že konec dubna znamená u nás pro Paeonia caucasica, Paeonia wittmaniana, Paeonia sp. a Paeonia mascula arietina květy. Totéž se týká i našeho nejrannějšího lýkovce Daphne blagayana.
Trvající chladno už nezabránilo tomu, aby se snažily rozkvést třeba drobné kosatce např. Iris taurica nebo před plným rozkvětem zelenavý Iris potaninii. Žlutou zajistila Vitaliana primuliflora a překrásný koniklec Pulsatilla flavescens, chladno prospívalo modrorůžovému petrklíči Primula modesta či červenofialovému kříženci Primula hirsuta x viscosa, ale i žluté, voňavé Primula alpina, v plné kráse se díky pomalému nástupu vyšších teplot ukázala tatranská dřípatka Soldanella carpatica a také naše produkční violka Viola sororia alba. Hadi, štíři byli už vylezlí ale my jsme viděli první užovku žeroucí rybu z našeho rybníka až na konci dubna. Toto zpoždění vegetační sezóny a deště ale způsobilo, že výstavy Klubu skalničkářů v Praze jsme se letos nezúčastnili poprvé od roku 1986. Neměli jsme co vystavit.
Svátek práce zdobil už plně rozkvetlý, žlutý Iris potaninii, mrazivá zima a dostatek sněhu prospěl plaménce Phlox pulvinata, poprvé nám ukázal květ pryskyřník Ranunculus abnormis, polské kultivary sasanek Anemone nemorosa a bezkvětá Anemone nemorosa undulata. Zajímavý byl modravý petrklíč Primula x pubescens a krásně žlutý šampión v délce doby květu Hylomecon japonicum, jakož i velmi žádaná, plnokvětá, bílá krvavěnka Sanquinaria canadensis fl.pl. Rovněž lýkovec Daphne retusa, pozdě, ale přece, zakvetl v plné kráse. Skalka ( 1 ), ( 2 ), ( 3 ) byla barevná zcela jinak než je pojaru obvyklé, protože kytky nakvétaly zcela mimo své obvyklé období. A celou scénu s fotografováním sledoval náš kocour, bezdomovec.
Po Svátku práce jsme si zase od nových květů odpočali díky dešťům a chladnu. Postupné oteplování a postup vegetační sezóny ale přece jen kytky provokoval. A tak začínal na svátek osvobození nakvétat zlatě oranžový trýzel Erysimum Golden Jubileé, který se velmi špatně fotografuje. Z nízkých floxů za mnohé bych chtěl ukázat tento náhodný semenáč a Phlox Tiny Buggles a také pravý Phlox kelseyi. Pěkně nakvétal drobný kosatec Iris reichenbachii a už nyní také, jakoby neovlivněny zpožděním sezóny lewisie Lewisia cotyledon a Lewisia Pinkie. Z primulkovitých vykvetla do krásy Primula modesta fl.pl. a Androsace chamajasmae, barvy obohacoval rozrazil Veronica armena spolu se žlutavým koniklecem Pulsatilla georgica a sytě žlutou čičorkou Coronilla orientalis.
Drobné pěnišníky reprezentoval Rhododendron kotschyi, velké pak Rhododendron sp. dovezený od naší přítelkyně Betty Mech z USA. Spolu s nimi pak rozkvetla droboučká Američanka Houstonia caerulea. Vrba, Salix hylematica zase ukázala své červené „kočičky“. Polská modroočka Anemone nemorosa Blue Eyes nám dala k nahlédnutí své květy poprvé, zatímco sasanka ze hřbitova Anemone robinsoniana svůj porost pod dubem, od něhož odvozujeme název naší zahrady, zase zvětšila. Bergénie Bergenia sp. zdobila stinná místa ve skalce spolu s Romanzofila sitchensis, kontrast modré a žluté zajistily koulenka Globularia bisnagarica, zvonek Campanula tridentata a bohatě kvetoucí tařice Alyssum ovalifolium. Tím byla oslava našeho osvobození dovršena.
Stačilo pár teplejších dnů o čtyři dny později a teprve nyní začaly masívně rašit drobné jehličnany, např. jedlička Abies koreana Blauer Eskymo, droboučká tsuga Tsuga canadensis Minuta a také menší modřín nevhodný pro koryto spolu s jedličkou. Lewisia Pinkie dále nakvétala do krásy a s ní také vápnomilný Rhododendron kotschyi. Loňskou pražskou výstavu Klubu skalničkářů zdobil náš kosatec Iris barbata Minichemistry, letos by neprošel přejímacím řízením výstavy 26.dubna. Zůstal tedy doma. Naopak jsme vždycky považovali mateřídoušky za kytky pro letní kvetení. Dostatek vláhy snad i při panujících chladnech vyprovokoval květy Thymus ciliosus. Pěkně kvetla a to i ve slunné poloze produkční dymnivka Corydalis wilsonii a nedostatek slunce nevadil vybarvení rozrazilu Veronica gentianoides, zakrslé formy ze sběrů př. Juráška z Klubu skalničkářů. Situaci dokreslují koryta kde lýkovec Daphne cneorum kvetl téměř v půli května spolu s tímto obvykle ranným lomikámenem Saxifraga sp.. Osázená koryta vypadala takto: ( 1 ), ( 2 ). Celé to fotografování komplikoval náš pes Max. A zase vypuklo chladno a mokro. To ale nezabránilo tomu, aby vykvetl velký počet kytek zcela nebo zčásti mimo své obvyklé období květu.
Poslední třetina května začala. Zpožděné pivoňky Paeonia wittmanniana a Paeonia mascula arietina sotva nasazovaly poupata, ale i na listy byl pohled malebný. Začínal kvést krásně žlutý pryskyřník Ranunculus gramineus, jemuž dostatek vláhy a chladno prospívalo, stejně jako květům trýzele Erysimum Golden Jubilée nebo čistce Stachys corsica. Dlohé období v květu měl i úpolín Trollius pumilus nebo tařice Alyssum moelendorfianum. Začaly nakvétat americké druhy ze středozápadu jako dračíky Penstemon davidsonii v. davidsonii, Penstemon procerus tolmiei v matečnici i ve skalce, Penstemon procerus.JPG Vytvořeno: 20.5.2010, Penstemon sp., Penstemon procerus formosus, Penstemon rupicola, modř dodávala další Američanka Collomia debilis a taky pěkný byl kříženec lewisie Lewisia x hecknerii Maruška od Sládků ze Zbraslavi pojmenovaný podle Marie Sládkové, špičkové pěstitelky zakrslých forem jehličnanů. Lewisii doplňovala Townsendia hirsuta a pěkný keřík višničky Prunus prostrata. Petrklíč Primula sieboldii a pomněnka Myosotis decumbens byly s deštivým a chladným počasím nesporně srozuměny a tato klimatická situace snad mohla trochu vadit pouze sivutce Aethionema spicatum a snad i suchomilnějšímu kakostu Geranium argenteum rubrum.
To, že poslední dekáda května byla na květy opravdu bohatá utvářelo zcela ojedinělé kombinace barev květů v sušším a teplejším jaru nevídané. Prostě jak pro opozdilce tak pro dochvilné byl společný výbuch tvarů a barev nezadržitelný. Modře představovali tito reprezentanti: Řepka Asymeuma linifolium, modroušek Edraianthus serpyllifolius, plicněnka Mertensia echioides, produkční hořec Gentiana acaulis, koulenka Globularia cordifolia, zvonek Campanula chamissonis i Campanula pilosa Superba. A taky plevelivá lnička Linaria pallida. Bělobu ne zcela čistou ukázal hořec Gentiana acaulis alba, čistší bílou jsme viděli na bělozářce Anthericum liliago 10 a pažitce Allium schoenoprasum album a také na pěkné Novozélanďance, pomněnce Myosotis decora a také na žlutobílých pěnišnících ze skupiny hybridů ‚Avalanche‘. Také bílá forma šťavelu Oxalis adenophylla mile překvapila. K bílým kytkám bych přiřadil nakonec i protěže Leontopodium fedtschenkoanum, Leontopodium alpinum z Bucegi, Leontopodium alpinum pirinicum a na obrázcích je vidět jak se liší v květu a listech. Ze žlutých kytek bych rád upozornil na lewisii Lewisia longipetala Little Mango. Lewisie jsou dnes v kultuře v mnoha barvách a tak se zmiňme ještě alespoň o Lewisia cotyledon alba, o neúnavné Lewisia Pinkie, dále také o Lewisia hecknerii. Stejně neúnavný v květu jako Pinkie byl další Američan, dračík Penstemon rupicola a taky oranžový, bíle ochlupený starček z Nového světa Senecio capitatus. Zpožděný lýkovec na kmínku Daphne x burkwoodii Somerset na kmínku byl dost barevně mdlý, zato produkční dvojostice Incarvillea delavayi opět barevně nezklamala. Produkční rozchodník Sedum ussuriense je zajímavý jak tvarem tak barvou listu. Skalka a zahrada vůbec barevností zcela jiná než obvykle vypadala takto: ( 1 ), ( 2 ), ( 3 ). Z jednotlivostí bych se zmínil o zlutozeleně kvetoucím kuklíku Geum calthifolium, pěkně žlutém jestřábníku Hieracium villosum, takové produkční obyčejnosti jako je stále žádaná srdcovka Dicentra spectabilis, mateřídoušce, vytrvalci v kvetení Thymus ciliosus, pěkné, drobné astřičce Aster andersonii, narůžovělém hybridu dřevité pivoňky Paeonia rockii hybr. a taky již zde dávno usazené bílé formě Paeonia rockii. Pak taky o skromném devaterníku Helianthemum scardicum, úročníku Anthylis montana a semenáči hvozdíku příjemné barvy Dianthus sp.. A to už nám na dveře zaklepal červen.
Červen je konec jara, choval se ale v mnoha ohledech jako se obvykle chová květen. Přeci jenom se ale zdá, že přebytek vláhy dokonce start některých druhů a kultivarů uspíšil.
Společně vykvetly hvozdíky Dianthus subacaulis plena, Dianthus mospessulanus sternbergii, Dianthus sp. Bořanovice,výpěstek př. Vlasáka a náš bílý semenáč téhož, Dianthus alpinus, náhodný semenáč Dianthus x gratianopolitanus, Dianthus pavonius a Dianthus sussianus. Díky chladnu a dostatku vláhy se období jejich květu protáhlo na měsíc. Časné bylo i období květu Eriogonum umbellatum poteri i Eriogonum ovalifolium depressum a mnoha dalších amerických druhů z nichž jmenujme alespoň lewisie Lewisia cotyledon Magenta, Lewisia sierrae, Lewisia cotyledon fl.pl., Lewisia rediviva x cotyledon s obřími květy, kterou je nutné množit pouze řízkováním a pak také dračíky teplejších oblastí USA Penstemon utahensis, Penstemon crandalii glabrescens a Penstemon x purpusii. Na poli společně kvetly produkční turan Erigeron aurantiacus a máčka Eryngium alpinum Blue Star a také violka Viola sororia alba, ta ale vůbec nenasadila semeno. Z dalších produkčních rostlin to byla i různobarevná směs máku Papaver orientale Pizzicato, v zahradě pak nádherně rudý s černou kresbou, ale po rozkvětu okamžitě polehlý Papaver bracteatum. V korytě kvetly společně nemléč Erinus alpinus Dr.Haenle a rozrazil Veronica prostrata. Bylo to i období květu astrovitých druhů jako turanu Erigeron lonchiphyllus a aster Aster alpinus albus fl.pl., Aster andersonii, semenáče Aster alpinus Happy End a Aster flacidus. Dobře prodejná byla červeň nemléče Erinus alpinus, odstíny růžové u mařinek Asperula gussonii, Asperula gussonii ljubanense a Asperula nitida a produkčního kakostu Geranium nodosum, modř modroušků Edraianthus caricinus a Edraianthus horvatii a také šišáku v polní produkci Scutellaria alpina. Zajímavý list i květ v polní produkci ukázal rozchodník Sedum middendorfianum striatum. Doplňky k prvé dekádě června byly rozkvetlé druhy jako šater Gypsophilla cerastoides, silenka Silene zawadskyi, mochna Potentilla cuneata, vlnice Oxytropis hallerii, len Linum campanulatum, jestřábník Hieracium villosum, kokarda Gaillardia aristata a mydlice Saponaria Bressingham Hybrid. Na zastíněném záhoně pro nás byl překvapením červený mákovník Meconopsis punicea, v obvyklé formě rozkvetl porost lomikámenu Saxifraga crustata.
Skalka jako celek vypadala v prvé dekádě června takto: ( 4 ), ( 5 ), ( 6 ), ( 7 ), ( 8 ), ( 9 ).
Druhou dekádu června a tedy konec jara započal pěkný plamének Clematis patens, který se nám tak líbí, že uvádíme ještě jeden pohled. Pak zas nastala pauza v rozkvětu kytek a tak konec jara ozdobila nízká plaménka ze skupiny Paniculata, ale značně nižší, do 40 cm Phlox Carolina. Z vyšších trvalek kvetly zvonky Campanula persicifolia Grandiflora a také ruměnice Onosma sp.. Ve skalce se ukázaly v plné kráse dračíky Penstemon pallidus a Penstemon virgatus arizonicus pak také drobný hvozdík Dianthus brevicaulis ssp. setaceus, zvonek Campanula nitida. A ve stínu pod dřínem Cornus kousa kvetla růžová, panašovaná hluchavka Lamium maculatum Bacon Silver.
Skalka jako celek vypadala na konci jara takto.
K letošnímu jaru bych řekl toto: Prošli jsme obdobím vysokých srážkových úhrnů, malého počtu slunných dnů při relativně nízkých teplotách. To vedlo k tomu, že některé druhy a kultivary startovaly svá období květu se zpožděním. To se s blížícím létem vyrovnávalo a tak barevné a tvarové kombinace byly velmi překvapivé. Dostatek vláhy a nízké teploty prospěly době květu i násadě poupat. Horší to bylo s násadou semene a jeho zráním. Pak také s výskytem plžů různých druhů. Ti byli v letošním jaře velmi žraví. To nepotěší.
Protože ale nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře tak nelze letošní jaro hodnotit jinak než pozitivně.
Fotografie k článku pořídili v našich kulturách Jaroslav Klíma a Petr Molek.